V noci mají nenáměsíční podivné nápady

Když jsme se rozutekli do dvanácti světových stran,
nikdo nás nepostrádal ani nehledal –
Slyšíš? Vše ztichlo a dychtí po naší větě –
Slyšíš? Horký dech úst na ledovém čelu skla toužící (alespoň jednou) po odvetě –
vesmír i jeho temnota se toužebně odmlčeli ve své milenecké vášni a naslouchají
A tam – kde hříšníci se bezohledně, drsně ze svých činů kají –
uprostřed mokřin a nestydatě temné louky – měla nás ve svém klíně a své moci –
za cvrkotu pomlouvačných hvězd a horké noci
jsme – jak nedočkaví jsme tehdy byli! –
společně první slovo porodili.