Loutkový svět

Na zemi den teď vládne
A lidské hemžení neustává
Mně z toho všeho točí se hlava

Náš svět je divadlo loutkový
a kdo jsme nám nikdo nepoví

Loutky či loutkaři?

Každý den dáváme všechno v sázku
s duší na provázku

Tak kdo jsme my?
Loutky či loutkaři?

Nad každým z nás tenoučká nitka se leskne
Bez ustání
Když oči zvedneš hlavou ti poznání bleskne
Znenadání

Nad sebou ruce uvidíš
a pobavenou tvář
Loutkaře vůli ucítíš
a zatoužíš být žhář!

Loutkař si připadá VŠEmocný
snad je to Bůh či vyšší moc
On je však úplně BEZmocný
Na všechny už se snáší noc

Jeho pohled dolů dopadá
on nezvedl zrak dosud
A nad ním za nitky ho tahá
Nelítostný Osud

Osud si VŠEmocný připadá
Co tě však napadá?
Nad jeho hlavou zas
z moci mu krade moudrý Čas

A nad jeho hlavou zdá se,
jako bych viděl ruce zase...

A lidé jsou jen pouhé loutky,
tebe teď k moci svádí choutky?
Vždyť k našim rukám vinou se tence
životní nitky od mravence!

A tak můj milý, lidský žháři
všichni jsme loutky i loutkaři!

Každý máme svůj provázek
Bůh, Čas, lidi i Osud...
Tak žij svůj život z otázek
než narazíš na kosu!