Vánoční balada

Plápolavá svíce, pohozená snítka chvojí.
Cukroví na míse, na stole jedna sklenka.
Nepocítí více, že o ní ještě někdo stojí.
Přece dávno ví své. Samoty milenka.

Samoty své otrok. Ač brání se co může.
Není tady nikdo, kdo by si s ní připil.
Tak jako každý rok, svůj osud nepřemůže.

Purpura na plotně. Ta vůně rodí smutek.
Ozdoby zlatavé. Porcelánová panenka.
Teď pocítí notně, že jí ten život utek´.
I když dávno ví své. Samoty milenka.

Samoty své otrok. Ač nechce se tím trápit.
Milovala toho, kdo s ní jen krátce žil.
Jeden krátký rok a pak zapoměl se vrátit.

Lístek v kalendáři šťastné, veselé hlásí.
Už devadesáté. Uplakaná stařenka.
Bolest má ve tváři, před očima se ztrácí.
Už moc dlouho ví své. Samoty milenka.

Samoty své otrok. A nemá už dál sílu.
Prášky do úst vkládá. Vrátí jí štěstí snad?
Slova jako prorok: "Tak žijte tady v míru..."