Strachy a děsy

Mám strach,
že jednoho dne nenajdu cestu domů.
Mám strach,
že zapomenu na alej platanových stromů.
Mám strach
že jednoho dne nedojdu domů.

Bojím se,
že se ztratím v záplavě všech lidí.
Bojím se,
že nenajde se nikdo, kdo řekne, že mě vidí.
Bojím se,
že mě zadupe zástup všech lidí.

Děsím se,
že mě proud řeky smete a utopí.
Děsím se,
že budu jediná, kdo sama sebe pochopí.
Děsím se,
že mě řeka smete a potopí.

Jsem vystrašená,
z toho, co na mě někde za rohem čeká.
Jsem vystrašená,
můj vlastní strach strašně mě leká.
Jsem vystrašená –
co když na mě za rohem někdo čeká?

Mám strach,
že jednou až půjdu domů
po cestě z platanových stromů,
se ztratím v záplavě všech lidí
a nikdo neřekne – že mě vidí,
protože proud mě smete a utopí
a budu sama, kdo to pochopí.
Můj vlastní strach mě bude lekat,
co když na mě nebudeš za rohem čekat?