Já a já

Občas chtěl bych cítit věcí pár,
být hloupý, mladý, chytrý a též stár,
jindy zas nechtěl bych už vidět nic,
vytěsnit radost, smutek, křičet z plných plic.

Často lidí kolem sebe mít bych chtěl,
že přes ně na Slunce bych neviděl
a potom hlavně co mám rád,
slunce žár, ticho a nejvíc chlad.

Vždy přál jsem si znát mincí zář,
snad více nežli známou, milou tvář,
teď častěji však chtěl bych mít,
plno přátel, malý dům a klid.

Nikdy od života nepřál jsem si moc,
nesčetněkrát běhával jsem pro pomoc,
potom po plné jsem prázdnou hlavu měl
a to je život - bohudík, či bohužel?