namaluj mi sluníčko

sedíme naproti sobě a ty
si něco šeptáš
neslyšně teskně
možná vím co
nezeptám se
pijem kafe
stejně je zbytečný
něco říkat
ale chtěla bych
ať víš
že vím
možná
-

chvílemi mám pocit že si rozumíme
takhle

pak se zvedneš

"tak já jdu."

a jsi pryč
vešlo prázdno
můžu ho pozorovat
cítit jak mi dýchá za krk
slyšet jak pulzujou hodiny
a venku něco lítá
hele vrtulník, malej by měl radost

je nesmyslné
mluvit o strachu
je slabé
plakat ze strachu
je klišé
mluvit o pláči
o naději

všechno je lidské

"nechci aby se mu zdály škaredý sny o...cojávim o čem."

myslím na lidi
na pár lidí co znám
co jsou daleko a
neuměj vyslovit mý jméno
a smějou se
protože
žijou pod sluncem
ve smutně groteskním ráji

a myslím na člověka
o kterým
nevím co říct
protože je toho moc
a měla bych strach
a možná by se mi chtělo plakat
a vlastně nevím proč