Vlk

V jednom rohu nevinné děvčátko se krčí.
V druhém leží vlk a nenávistně vrčí.
Připraven k útoku,zuby cení.
Děvčátko má strach a útěku není.
Ona má zlomené srdce,on čistý průstřel v boku.
Chce mu pomoci,ale rozum radí...nevstávej,ty cvoku.
Jeho zlý pohled vpíjí se do jejích pomněnkových očí.
Čeká od něj zradu,čeká,kdy po ní skočí.
Dívka se třese,možná strachem,možná za to může chlad.
Takhle tu spolu jsou dlouho,vlk přece musí už mít hlad.
A skutečně,vlk se ze země zvedá..
Děvčátko za zavřenými víčky naděj hledá.
Už je tak blízko,v tváři cítí jeho dech.
Zrychleně dýchá a mráz jí běží po zádech.
Nemusí mít strach,on jí přišel teplo dát..
Protože za dobu,co tu spolu jsou,jí má jako rodinu rád.
Přátelství nemá hranic..
Zvíře nebo člověk..tohle rozdělení je na nic