Zoufalství samotné

Chycená v sítích

schoulených mořských vln

a bílá pěna rozbouřená

porcelánů rozbitých

je až plna opuštěných míst.



Polibky vyslané

ploutvemi mrtvých mořských pan

a bílé nebe bez odpovědí

se dotýká s ozvěnou těch,

kterých už dávno není.



Známé balady hrající pozpátku

krása žen jenž ustala dotekem

potrhaná křídla labutí umlčených

a zoufalství jejich nářků

tesklivě vzlížejících k poslením výdechům



Ty stavy opité žalem

šedá jejich barva pobledlá

s vínem nahořklým zbylé moře vyplní

a do ruda zbarví přání těch,

kteří zbyli jako poslední.