On - mimo dav

Nevnímaje okolí sám slaví krátkou noc,
ovšem opovrhován pro to živé v něm,
už ani nekřičí o pomoc.

Vždy byl nucen skrývat zájmy své duše,
jednat jako robot
a vnímat ji tak povrchně, suše.

Proto odmítá dál být tou tečkou,
bez směru a pln prázdnoty,
ovládán zvykem s dlouhou vlečkou,
že smrtí končí ty možnosti.

,,TAK TŘEBA STAV SE NA HLAVU!
VZLYKEJ, KŘIČ A NADÁVEJ, KLIDNĚ UMŘI SI!
Ale navždy zůstaneš nepochopen
a nepochopeny tvé sny!“