Čekání

Za mlhou bílou
dovolíš krást
necháváš v kamení
svůj strach pást.

Předejdeš chvíli
kdy nohy bolí
přes záda přetáhli
bukovou holí.

Na pitevním stole
tělo bezvládné
zhlížím vše od stropu
pocity bezvadné.

Neoživíš človíčku
trápení mizí
pozemské problémy
proč,vždyť jsou cizí.

Ničeho není
život byl chudý
já v klidu počkám si
až na ten druhý.

Zmizely koleje
zarostly mechem
jediná závada ,já
nestačil s dechem.