Vzýván křestem ohně

Křest ohněm vykonán již byl,
po chlapci nejistém jen sen tu zbyl.
Tou zkouškou změna nastala,
dospělost v myšlenách si ustlala.

Jeho tělo změnilo ráz krajiny,
vytratili se jeho slabiny.
V touze se zmýtá mladá tvář
a zevnitř vyvěrá tajemná zář.

Svým darem plýtvá o stošest,
pochroumaná je jeho čest.
Nebesa žádají si nový křest,
úspěch se schovává v jedné z hvězd.

Ač vzývám křestem lačného ohně,
on odmítá jít přec zcela rovně.
Volí si raději cestu dlouhou,
protkanou lákavou smyslnou touhou.

Až pokoří vrcholky trápení,
snad přejde to vábivé mámení.
Snad dorazí do cíle včas,
snad nestane se z něj jen ras.