Mezi

Jaké to je mezi mořem a pevninou,
musíš si tam stoupnout, abys věděl,
jak vlny tak zvláštně tě ovinou,
abys na svět už konečně pohleděl.

Jaké to je mezi smutkem a radostí,
jako když chceš brečet a předstíráš smích,
tohle už je dnes velkou nutností,
jinak umřeš na životy svých
srdečních komor.

Jaké to je mezi teplem a chladem,
když se v tobě nechvěje vlastní hlas
a zároveň tě nepálí ten cizí,
ten, co probodává tvou křehkou hráz.

Jaké to je mezi mlčením a slovy,
to když jen čteš si je z očí toho druhýho
a chápeš je tak jak je chceš pochopit,
tak proto každý vidí něco jinýho.

Jaké to je mezi dvěma světy,
co o nich neumí (nikdo) říct,
žádná slova, pocity, věty,
ani po tepu, po slabikách,
snad nic nejde z nich vyčíst.

To jsou ty dva světy,
kdy každý si to přečte sám

a neví co s tím…