Odmítá

.

jen tak se rozplynout
v pomíjívých střepech krásných okamžiků
žít navždy v pocitu absolutního štěstí
roztříštěného srdce v pavučině času
v předvečeru v jarním šeru
postávat a tiše snít
si svůj sen

o pestrobarevném světě s nekonečnou vůní květů
na cestách k neobjeveným komnatám
bezedných citů a věčné lásky
v andělských perutích

po stopách svého stínu kráčím
neptám se - cítím tu bolest
za minulostí už se neotáčím
na dlaních smývá jarní déšť nedosažitelnou naději
k cílům, jež jiným osud dlaní píše

tak v toužebných chvilkách
z motýlích křídel ke dnu padám
navzdory všem radám
a protkanému štěstí

/nechci se bát
té reálné říše/

dnes a denně
se zvedám
když život dá zas pěstí

("Bojím se dne, kdy splynu s okolím,
už nebude síla na nové začátky,
vždyť žijeme jinak,
než praví pohádky...")

- Bohužel
i bohudík

vždyť

Láska je krásná
nemilovat je hřích

a nebýt milován je......

Tak jednou chtít se probudit
a žít pro ten okamžik

co každým večerem
hvězdné nebe promítá
- přečítám...
srdce však přestat krvácet odmítá...

........