Příroda

Roztoužená slova radosti,
skrýváš v sobě,
bez nejasné lži a starosti,
noc je jasnější,
když přijdu k tobě.

Nocí zní vlčí chorál,
a my stojíme na vrcholu,
v bouři roztřepených skal,
matně díváme se dolu.

Na běsnící moře planoucí,
vlny rvoucí břeh,
slova krásné bohyně žádoucí,
slyšet je vzdech,
jejího bujného, mladého těla,
jménem krajina.

Mlžný závoj padá na nás,
sledující tuhle válku,
právě běží první poločas,
v blízku sleduj dálku.

Dálku rozžhaveného slunce,
stříbřitě zářivého měsíce,
na Mléčné dráze u konce.
či začátku hvězd..