Rozvedený

Rozvedený, co je sen a co je skutečnost nevím,
u hrnku s kávou zas sám sedím,
do čtyř prázdných stěn se slzami v očích hledím.
Zase jsem sám,
co všechno špatně já Bože udělal,
prosím sílu mi zas vrať,
já nejsem špatnej chlap.
Jen klacky, překážky život do cesty mně háže,
zvedám vzhůru k Tobě své paže,
ruce svírám v pěst,
prosím, tak mi už věř.
Co bylo zlé ve mně už shnilo,
já chci, aby dobro se zas probudilo.
Jen naznač, nakresli na stěnu,
snad už taky zasloužím si odměnu.
Já nejsem Bože špatný chlap,
jen mi prosím řekni, naznač,
co měl bych líp udělat.
Už vážně nemůžu dál,
špatný vítr vál,
já zůstávám zas sám!