Zlověk

I když neumím nic a jsem pořád bolavý
jsem pořád sám a mám nohy toulavý
i tak bych jednou mohl být šťastný
do té doby budu platit penále mastný.

Vždy najde se něco co život mi zkazí
je to hold tak mí přátelé drazí
jen vy všichni mi dáváte sílu
občas naopak infarkt či kýlu.

I přesto všechno jsme jedna rodina
a Litoměřice jsou naše dědina
náš flek, místo kde jsme doma
občas zmrskáme se až do koma.

I tak bych neměnil na světě za nic
žil dál v přešlapech životních hranic
sem tam se člověk dosti spálí
i když se má rád a pořád se chválí
pořád je to jen a jen člověk
a tak dál žije tento svůj zlověk.