Vzhůru

V malé přihrádce
kousku
ozvěny
z toho gesta
vykvetla zahrada
čišící křikem
města

palčivou chutí vanilky
ozvěnou netečností
bolavou skutečností
v tom městě jsme my
i s posledním dotekem
maminky

chytám ozvěny
pro tvé i kdyby
z pod toho gesta
nemohu , nemohu
jen tu stát
nevnímat
nerozumět

Můj svět nenalezneš
v pár chvilek
obětí
nepojmenuješ ho ani tím
že jsem objetí

Zapínáš stroj na písně
nezbaví tě
tajemství
ani tísně
jen zahraj pár textů o místě
závisti

Hledáš mě
v ozvěně
já jsem nic
neukradla
ani nedala

v dosytosti hledáš
můj prstoklad
s neřestí
stavíš mi hrad

Dopíjím kávu
spíš
nemáváš
já si stavím barikádu
ty řešíš mou
bezhlavost
ve snech

Ani ráno mě
nenajdeš
neexistuju
v průplavu cest
namaluju

příliš mnoho gest
pro tebe
pro jiné

nebudu

...

Křičíš spousty vět
jen pokoru
tajemství cest
mých
neuměl jsi snést
ani vystavět

na kůru
stromu

...

běž
nedívej se vzhůru
nesnaž se mě o nocích svést

Běž
já ti ten lístek navždy
proplatím

sebe neztratím
jen poletím

nikoli dolů
protnu střed středo bolů
budu rozjímat

...

víš já chtěla vždy
dno
nahmatat

a teď
chci být sama