Janek

Chladná ruka pozdní noci přejela mi po zádech a tu vzdech slasti vzrušení i bolesti
Dvě temné postavy svíjící se v křečích milostného vzplanutí svých těl mezi stromy vysokých borovic které rostly mnoho let.
Však oni nedbali krás noci vnímali jen sebe vracejíc si navzájem doteky a vůbec neznajíc se
Dvě temné postavy prosvěcující měsíčními paprsky v hlubokém tichu kdy nebe poseté malými tečkami prosebně záříc bez ostychu.
Ne vůbec nebyl první máj jen chtěná láska a stejně přijde žal kdy jeden vyjde postižen a ten druhý?
Když tu náhle v tom nočním bujaří něco se lehce rozzáří.
Ostrá čepel v ruce jeho vnořená do střev hýbajíc se sem a tam
jen tupý výraz v očích jejích naznačuje - nevnímám
otočit se k ní teď zády byl by hrozný čin a tak stál jsem při ní a dodával jí sil - však pozdě.
Ona vydechujíc naposled a on?
Nebe