Holdujme životu

Do chladného a slunečného, březnového rána,
vstávám a slunce první, jako přítel, zdravím,
kávu si uvařím a lék do sebe vpravím,
ano, ta jarní rána, čím dál víc, jsou nedospána.

Ač chladno, obloha už čistá, jaru odevzdána,
jdouc zvolna městem, za tebou se ráda stavím,
však znáš mě, jak se ráda zasměji a bavím,
tvou něhou, láskou a úsměvem jako obléhána.

Jsou dny, které vyhřívají a nebo zebou,
však člověk nesmí polevit a vzdát se,
sám by se ocitl uprostřed davu.

Vždyť láska a štěstí, to není samosebou!
A milostné vyznání nechť není fráze,
raduj se i v chmurách, životu na oslavu.