U SOCHY SEDMIBOLESTNÉ MATKY

U SOCHY SEDMIBOLESTNÉ MATKY
(věnováno mému synovi)

U sochy bolestné matky
viděl jsem, synek můj stál,
šosatej kabát z laciný látky
mu přes boky ve větru vlál,
právě projeli kolem
a vzali mu štěstí,
já nad prázdným stolem
se oháním pěstí,
po hrdle flašky
na hraně v rohu,
dopiju splašky
a pak se vzdám Bohu!

Beze vší pýchy
a nahý jak prve,
za svoje hříchy
vzdám se své krve,
chci na žebřík vratký
a stoupat vzhůru
a z nebeských kůrů
dívat se zpátky,
jak vine se vina
kol bolestný matky,
nahoru dolů,
lehce a snadně,
kol mého syna,
kolem těch stolů,
kolem té flašky
se slitky na dně!!

Noční déšť učesal hřívy
splašeným koním
skrz černé mraky,
v sobě sám, poslouchám,
jak v dálce zvoní,
slyšíš to taky??