Nevím

Už hodinu a půl
nepřetržitě sněží.
Už hodinu a půl
po zádech mráz mi běží.
Už hodinu a půl
duje vítr a praská v kamnech.
Už hodinu a půl
opakuji si ten samý příběh.

Oči zarudlé od pláče mám,
okolní dění pozoruji, ale nevnímám.
Vzpomínkami bloudím sem i tam,
kdy, kdy jen byla jsem tam?!
Proč si jen nevzpomínám?!!!

Kapičky slané
jedna po druhé stékají mi tváři,
srdíčko samotné
ničemu nevěří.

Večer ulehl,
ráno se neprobudil.
Usnul na věky,
aniž se pomodlil.

Na vločku sněhu,
natahuji prst.
Dědo, dědečku,
prosím, odpusť!