Špetce alkoholu

Zarmoucení, za polibky večerů,
ústa se tak za lahodnost schovávají,
písně jak na struně decimály zní,
kdy měsíc v slunce vychází.

Tak snažím se snít, své sny,
pohřbeny hluboko pod životem,
snad květiny na mě si vzpomenou,
za polibek, za měsíc v třískot se rozpadajíc.

A tam, tam slz několik,
za úsvitu, při slunci úsvitu,
Ziriant jsem spatřil, s hvězdou Toulavou,
při srdci co úsměv mi ochraňují.

„Vždyť co je život? Uvaž!“

Snad kapky deště na stěnách,
kdy oči pláčou svoji píseň jedinou,
za okovy snů, pro pláč dospělých.

Tak jen čmárám po kouscích básní,
na papír navždy už vtisknuty,
a tam, tam slova nic neznamenají,
protože ruce przní sny a o to vše
je krutější naše přítomnost…