Ach jo

Neuvěřitelné se stalo skutkem.
Já zajíkajíc se smutkem.

Probděl jsem ráno co bylo mi dáno,
zahodil jsem vdál, ale i přesto jsem se smál.

Možná je to rezignace, konec vší soudnosti.
Snad se v mojí mysli klid už rozhostí.

Jen se potácet dál a hledat cíl.
Jako král co hledá vílu všech víl.
Tu jedinou všech chvil.

Naději v lepší zítřky hledám tonoucí
ve stoce stojící, vonící, páchnoucí.
Rozhodnost mi chybí.

A ta silueta, co zdála se být mnou,
hledala světlo, ale stále bloudí tmou.