Nenávist a zlost

Nebudu zlá,
prý se to nevyplácí.
Ale já chci,
i když světlo se pak ztrácí.
Chci jen vykřičet do světa,
poslouží to jako odveta.
Že nenávist je odvěká,
je jak malba pravěká.
Vrytá do člověčí kůže
jak trn nejostřejší růže.
A když není jiná cesta
nepomůže ani vesta
záchranná.
Zabraná
Do bádání.
Zábrana mi nezabrání.
Je tu temno, které chrání.
Zlou stránku celé věci,
strašnou stránku člověka.
Říkám možná, že nechci.
Ale jak můžu?
Vždyť se vzmůžu
jen na malý záblesk odporu.
Nechápete.
Vy neznáte tu potvoru.
Nemůžete
pochopit tichého zla podporu.
Hysterie a nespravedlnost
třímá v její duši a rozlévá se po těle.
Lže a tváří se jak na zpovědi v kostele.
Další lidská mršina,
srdeční jen zdechlina.
Které jedině nenávist vyjádřit můžu,
i když si tím nepomůžu.