Zloděj duší na dveře mi buší

Zloděj duší
na dveře už buší.
Aby zase zabil kuší.
To, co tuší,
že ve mně ještě žije.
Nebude mít klid,
dokud i to nezabije.
Nenechá mě žít.
A co bude potom?
Prázdno, temno, chlad?
Nechci mluvit o tom.
Zůstane jen díra snad.
Černočerná puklina
někde v srdci prasklina,
která všechno spálí.
Citlivost se vzdálí.
Nebude nic – žádné city.
Jen hrubost a zármutek vryty
do mého těla bez duše.
Poslední přítel odkluše.
Kamsi do dálky.
Snad do obálky
aspoň strčí dopis na rozloučenou.
Než navždy odejde to, co zbylo.
Než zmizí to, co kdysi hezké bylo.
Teď už se to vypařilo.
Je spokojený – duší a těl vrah.
Bez duše z nás zůstane jen prach.
Zloděj duší
zas na dveře mi buší.
Mám strach.