Jen odpoledne,

Čekala jsem na zastávce na tramvaj číslo osmnáct a možná,
možná jsem měla ještě půlku cigarety v kapse
možná jsem tam schovávala jen prázdnou krabičku
koupenou předevčírem v trafice
stejně tak na nábřeží, jak jsem stála teď -
ale kouř se tehdy ztrácel mezi paprsky slunce.
Najednou mě popadl pocit
tak neodbytný, že jsem si přála
investovat snad raději v koupi deštníku
místo pár obláčků toho prchlivého dýmu,
zatímco se mi kapky deště odrážely o skla brýlí,
stejně jako se moje slzy odrážely o hladinu Vltavy