Smrtelná života svíce

Tak strašně mě děsí pomíjivost života
a rychlost, jakou čas běží.
Ovládám se stěží.
S nezdolnou nadějí dona Quijota.
Chci věřit tomu, co je marné.
Já vím, jednou se zklamu.
Až smrt otevře tlamu.
Bude to všechno navždy marné.
Zhasne života svíce,
místností line se dým.
Ne, není to šprým,
že zblednou ti líce.
Už nenadechnou se více
v tvé hrudi plíce…

Tak strašně mě děsí budoucí nicota
a přítomnost dvou věží.
Kde duše mrtvých leží
a nemají šanci dotknout se života.
Nechci věřit, tomu co je jasné.
Chci slepě věřit tomu klamu.
Láskou k dýchání planu.
Doufám, že potrvá, než zhasne…
Zhasne života svíce,
místností line se vůně.
To jen mé srdce stůně.
Zbledly mi líce.
Už nenadechnu se více.
Zemřely se mnou mé plíce…