Tenhle svět

Už dlouho, víš bože, mám jediný přání,
(možná potom jich bude víc),
ale jak ti to mám říct, když ty mě bez ustání
normálně ignoruješ.
Copak ty lidem nevycházíš vstříc?

Když necháváš nás tu takhle v troskách,
vždyť ty tomu umíš zabránit,
místo toho však ty po kouskách
trháš svět. To ostří, ty střepy,
normálně nás necháváš se poranit.

Vždyť ty to vidíš, jak to bolí
a dusí trhá pálí štípe,
snad nás to na prach rozdrolí,
mezi chodníky rozsype,
jenže ty to nechápeš, ty bezcito.

Nikdo nechápe tu bolest,
protože má každý jinou,
tu nepopsatelnou bolest,
já nevím kolikrát denně
se jedna s druhou minou.

To fakt ne,
na chodící bolesti se nepotřebuju dívat,
stačí když cítím ty svoje
a ještě ty cizí mám vnímat.

Ale víš co nechápu, jak mě to může posilovat
a zároveň drtit.

Ne, tenhle svět pro mě není.