Nevím, jak to nazvat....

Čeho litovat, o čem snít,
za čím jít, proč vlastně být?
Jsme stonky bez květu,
jsme okna bez svitu.
Co nám chybí k naplnění?
Co nám chybí k dosažení?
Co udělat pro sebe,
co udělat pro ostatní,
co udělat, aby mi to bylo vlastní?
Jak se zachovat a nebýt bita,
jak se zachovat, abych nebyla sketa?
Jak vyplout do neznáma a nebýt sama,
jak dosáhnout svých cílů a nepoznat smůlu?
Jak otevřít oči a věřit, že svět se stále točí?
Co dělat, když svět se jiný zdá,
co dělat a neprohrát?
Co dělat pro naplnění svých snů,
jak se vyhnout problémům?
Jak předejít pokání,
jak se všemu ubráním?
Co dělat s trápením,
co dělat s životem,
co dělat s osudem,
jiní už nebudem.
Já sama nevím, stále někam utíkám,
stále se něčemu vyhýbám,
stále brečím sama do polštáře,
stále jsem ta co tady bude.
Už asi nezvládám to co zvládnutelným bylo,
už nevím jak dál, tak bože odpusť....
vzala jsem si život.