Natasha Kampusch
Natasha Kampusch
Anotace: Kdo si dokáže představit být třeba den v jedné místnosti a třeba závislý na jedné osobě, natož 3096 dní, pomalu osm let někde ve sklepě... Vzdávám hold a chovám úctu k takovému člověku, který tohle všechno vydrží a přežije...
a jen v přítomnosti cizho muže,
neznám nic jiného
než nejistotu a strach,
že zbyde po mě malý hromádky prach.
Má vůle a síla přežít
je motor a světlo v temnotě,
která mě učí,
že není všechno v odplatě.
Učím se jazyky a vnímat,
co je kolem nás,
vážit si, když vánek čechrá vlasy
a tváře hřeje slunce jas.
Tolik barev září tam venku,
já mám pouze pár kousků oblečení,
knížky, postel a na zemi neumytou sklenku.
Však štastná jsem,
jak jen dívka může být,
mám svůj tmavý svět a osobu,
která mě zatím nechá žít...
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Jistě velmi trpěla, však zároveň zůstala oproštěna od všední nevraživosti a zalekla se smrti svého trýznitele.
03.04.2010 14:55:00 | Lilien
Hmmm, zajímavé, však mezi řádky, skrývá se trošku něco jinčího, podobná bolest, jen s několika rozdíly, které ve finále vyndou stejně... jsi s někým a přesto nemilovaná, chceš být s ním a zároveň cítit se svobodně... pláčeš, láska už vyprchala, ale přesto jsi šťastná, za utrousené slovo. Nenávidíš ho, někdy snad... přeješ si aby táhl, přesto jsi ráda, když vrátí se domů... co je to ale za život...? Bez lásky a polibků, bez něhy a dotyků...
03.04.2010 14:39:00 | NikitaNikaT.