Tvoje svatba...moje smrt...

Dnes dostala jsem do schránky
čistě bílou obálku.
na ní vůbec žádné poznámky,
žádné stopy, po odesílateli žádné známky.

Já zamyslela se, kdo může mi psát,
a po zádech přejel mi mráz.
Uhodla jsem správně,
bylo to od mé lásky dávné.

Tak jsem se posadila a otevřela bílé psaní,
tušila jsem jeho obsah,
Že to bude smutné, kruté, k rozplakání…
Napsal mi, že bude se ženit,že je šťastný,
přidal oznámení, zlatě napsaný,
bylo tak moc krásný…
Bylo mu jednou, co se mnou teď bude,
poslal mi to a víc se neozval.
já viděla ho úplně všude,
nejvíc jak vedle ní u oltáře stál…

Tak jsem to nevydržela a mnoho prášků spolykala,
teď už jen čekám, co se mnou to udělá…
Chci mu jen vzkázat, že fakt jsem ho milovala,
teď bude možná o jeden život míň,
ale hlavně že je šťastný, že lásku svoji má….