Prostě já

Co jsem?
Žiju si den co den.
A nevím proč tu jsem.
Žiju si jednou líp a podruhé hůř.

Kdo jsem?
Žiju ze dne na den,
a nevím, který je můj směr.
Žiju si sama, občas v noci s někým.

Co chci?
Dnes vím a zítra nevím.
Občas s tebou jindy s ním.

Co nechci?
Vím. A pak zase nevím.
Rozhodnutí pořád měním.
A každý ráno vstávám do práce s nechutí?
Jako když ty jsi mě měl na své hrudi?

Chci lásku?
Obtížně jako když prohraješ sázku?
Lehce jako viset na provázku.

Chci tebe?
A kdo jsi ty?
divný pocity.

A co mám ráda?
Vanu plnou pěny
ležet a nechat se unášet myšlenkami.
Ponořit se a poslouchat Kluse.
A vydržet to třeba třikrát v kuse.

Co miluji?
Válet se v trávě a koukat na nebe.
Procházky lesem
a brouzdání potokem.
Hrátky a mazlení s pejskama
a nedělat ze všeho drama.
Rodinu, přátele a kamarády,
dávají lásku a dobré rady.

Co nenávidím?
Zklamání a zradu
jako skočit z hradu.
Bolest a utrpení
a věčné trápení.
Nesmyslný výroky politiků,
zbytečné válčení a útoky teroristů.
Ranní opici po flámu
a když kluci dávají si na tlamu.

Co mi chybí?
Vědění všeho co chci.
Umění neměnit rozhodnutí.
Milování muže a dětí až do smrti.

Komu lásku můžu dát?
Bude o ní vlastně někdo stát?
A kdo mě opravdu zná?
Kdo ví co všechno ráda mám?
Vím to jen já?
Radši půjdu spát.
Ani s tebou ani s ním.
Sama se svým divným sněním.
A Culíkovým usmíváním.