Volnost

Dnes – ani nevím proč,
snad jsem vstala levou nohou,
jsem se rozhodla,
že mé básně se už nikdy nebudou rýmovat.
Už nechci přemýšlet nad tím,
jaká slova vybrat.
Chci jen křičet pomocí písmenek
na bílém papíře.
Chci psát!
Třeba až do skonání světa.
A klidně i potom,
když budu moct.
Svobodně jsem se rozhodla,
že chci žít v chaosu.
Hledat poselství v různě rozházených řádcích.
Nenajít žádnou linii, žádný význam.
Prostě jen něco napsat
a pak se v tom navěky ztratit.
Být ztracená,
snad zatracená.
Nejsem zhrzená
svými básněmi.
Ale chci jen trochu svobody.
Volnost
je pro mě to hlavní.
Co chci do psaní dát.
Tak píšu volně.
Jen tak.
Bez důvodu.
I když to možná někoho nepotěší.
Ale co.
Musí si zvyknout.
Nebo ne?
Víte, že ani nevím.
Jak si tak v židli sedím.
Možná začínám litovat,
že už nikdy nebudu rýmovat…