Edison

V neděli pod mrakem po těžké noci
v jedné ruce knihu, v druhé létavici
S nohama nahoře
Oddána pokoře
V náručí svého Parkinsona
četla jsem onoho Edisona

Veršíky do duše něžně mi vpluly
hladinu radosti příjemné vzduly
S úsměvem na rtech
Hrnečkem v prstech
Jak báseň umí duši hladit
vám tady nemusím snad tvrdit

Černošedý háv dal mu Vitalis
Edisonu non plus ultralis
V modravém županu
Na mém otomanu
Vyjímá se vážně lépe
Nezvalova utopie

Jak obsah v mém hrnku stále se tenčí
touhu pronést něco chytrého pořád mám větší:
Děti, čtěte Edisona
a pamatujte za dne i ze sna
Ať jakkoli dlouhá bude vaší krve struž
vždycky na tom někdo
může být ještě hůř

Je tu stále něco krásného co drtí
odvaha nevzdat se života i smrti