Zeď

Dívala se beze slov
a možná se ani nedívala
protože brečela
A přestože si rukou utírala
slzy kalné ráno
tu pořád čnělo

je soucitné když pláču také?
pod stejným nebem jako ona?
s představou
o zoufalství a smutku v sobě?

ale představa ve skutečnosti
nosí jen své jméno
a mé slzy dopadají
pomaleji než ty její
a chutnají jinak

Navíc je už odpoledne