Petr a Lucie

Ti dva, se sotva spolu znali,
spojeni osudem leč na krátký jen čas.
Tu vzpomínku si v srdci uchovali,
snad v naději, že potkají se zas.

Pár setkání, kdy pohledy splynou,
teď osud tím, jim novou šanci dal.
Je dobré, když naděje nám hynou,
mít někoho, s kým můžeme jít dál.

Žal člověka se menším žalem stává,
že na bolest už nemusí být sám.
I radost je teprve ta pravá,
když může říct „jsem rád/a, že Tě mám“.

Šli spolu, a nevnímali dění,
dva milenci co žijí jen svůj svět.
Šli životem, kde válka všechno mění,
a s vědomím že není cesty zpět.

Ten osud co jejich cesty zkřížil,
teď život krutě vzít jim chtěl.
Pach smrti pozvolna se blížil,
pod sutí leží schoulený pár, mileneckých těl…