Básníkům II

Odhoďme své básně v podání života,
který tvoří veškeré své zákoutní rýmy,
stvořme svoji představivost a múzy,
múzy použijme jako plátna nádherná.

Modř či temnota očí, nedá se vyjádřit,
jinak než pravým slovem malováním,
a barvy nechť vznikají pochybným milováním,
a ve své výsledky jen naposledy uvěřit.

Při pohledu, kdy u srdce zabolí,
zjistíme, že krásu malování už jiný objevil,
kdy do nebes se podíval a záři hvězd se podivil,
vždyť tvé milování s někým jiným, ó múzu,
u srdce vždy tolik zabolí…

Odhoďme své básně v podání života,
do větrů nevšedních zážitků…