Velikonoční

Opět nastal ten čas,
velikonočních modliteb,
za štědrou úrodu,
za dobrý chléb.

Svátek křesťanský to sic je,
však naroubován na tradice,
starší než staletí,
schovávajíc se v keltském objetí.

Mraky, déšť a plískanice,
hnus a děs,
na stole jen ohořelá svíce,
myšmi prokousaný mazanec.

Zpití rytíří, co večer připíjeli,
na zdraví křesťanskému pánu,
teď tu v zvratkách leží-
objímajíce láhev v prázdnu.

Čas velikonoční tak časem spěje,
ani v moderní době nezastaví se,
pořád snažně a úporně válčí,
za záchranu mystické existence.

Dnes již Velikonoc skoro není,
dávno pryč je pohanské dění,
i činnost otců modlitební,
vždyť i na vajíčka nemáme dnes čas,
není to v čase, je to v nás.