Sníh s hrnkem od kafe

Muž kráčející ulicí,
dítě s barevnou čepicí,
žena s květinou…
Ti všichni pro jinou
dobu žijí.
---------------------------

Pod blikajícím světlem lamp
s hrnkem od kafe
stojí a nechápe
tu bláznivou krásu sněhu.

Cesta zavátá,
šlápoty krok co krok
od velkého sněhuláka.

Přemýšlí nad láskou,
tou stálou otázkou,
zrcadlem hvězdného třpytu.

Neví a netuší,
jak lidé bez duší
sníh snadno pošlapou,
jak na břečku roztátou
rychle se promění
pod tíhou lidské viny.

Zimním večerem,
tichem zítřejším,
půda rozrytá
od střepin granátů,
sníh špinavý od sazí,
krví a popelem
znetvořená zem.

Černá noc i černý den,
noční můra, děsivý sen
trápí nás skutečností.

Válkou poničená,
ochrnutá až po ramena,
jen slzy jí tečou z očí.


Ale bude líp,
jdem psát básně
a učit se,
jak správně pít,
jak vyznávat lásku
krásně, něžně.

Jak čichat k růžím
a srdce, po kterém toužím,
okouzlit sladkými verši.