Kouzelnice - III.

Tajně jsem se na jeho balkon vkradla.
Do pokoje jeho vpadla.
S úmyslem jediným.
Však s pohledem nevinným.
Ležel tam jako anděl padlý z nebe
v bílých peřinách.
Naposledy jsem viděla vedle něj sebe
v krátkých vteřinách.
Které jsem nám ještě dala.
Dočista jsem to vzdala.
Přistoupila nad jeho lože,
ruka s dýkou visí nad ním,
jako Damoklův meč.
Tak už tni, už seč.
Jeho údy, jeho hlavu s nádhernými vlasy.
V jejichž vlnách chtělas najít spásy.
Poroučí mi hlas uvnitř hlavy.
Copak můžu, setnout krk tak hravý.
Vidět smrt v jeho očích a stáhnout mu víčka.
Naposledy políbit chladná mrtvá líčka?
Odpověď jsem ihned znala.
Polibek na čelo mu dala.
A pak jsem to navždy vzdala…
Sama sobě život vzala…
Po dýce krev stékala
pomalu a bolestivě.
Trochu jsem se lekala,
že smrt bere si mě chtivě.
Svou temnou čarodějku,
která o pomoc žádala.
Když do pekel padala.
Ach, to láska mě zničila.
To ona mě zabila.
Do zapomnění pohřbila.
A ani démoni proti ní nezmohli nic.
Nemohli mi pomoci.
Ten den v temné půlnoci.