Ranní dech

Kůže mi často klouže
z bláta do kalné louže.
Vzdávám se ochotně štěstí
vždyť bijí mě stále pěstí.
Hledám si noční útěky
pláčou i tvoje doteky.
Jež bolí právě zítra
nadejdou chladná jitra.
Odcházím znuděn domů
padají lístky stromů.
Vadnou jen v tvé náruči
a z jara již nikdy nepučí.
Drásám si bledou kůži
na ňadrech černou růži.
I ta hroší studí
proč tvá slova nudí.