BYLO NEBYLO

Byls mou inspirací, mým dětským snem.
Na začátku řekli jsme si"my vázat se k sobě nebudem".

Pak ale dokázali jsme vidět jeden druhého bez pozlátka
a přece nenastal žádný zlom.
Já listy zelené bez výživy, Ty pevný kmen,dohromady strom.

Od nedávna mapuji své křižovatky,
Ty máš je zmapované,ale taky se vracíš, stále dokola, zpátky.
Spojuje nás,to vzácné nám připadá.
Složité známe, být šťastní, to není zas taková záhada.

Lidé komplikují si své životy,
někdy nevědí, jak bez komplikací žít.
Život je ale o ději,
v jednoduchém nebude se nic dít.
Nepředstvuji si ho jednoduchý,
ale bohatý ho chci mít.

Základem je půda, pak nějaké kamení a rostlinky,
jestli tam chceš mít mrkev je mi jedno,
já chci orchidej, nebo tam můžou být hoblinky.
Důležité je ale starat se o to, co si tam dáme.
Průšvih je, když něco našeho zmizí a my nevíme kam právě.

A to se dennodenně lidem děje,
pak ona pláče a on se vzteky chvěje.
A takové slunce pro něj byla
a on ten nejpozornější muž.
Ale to stává, že z růže je zbraň,
že najednou slova bodají jak nůž.
Že ten, co Tě měl rád je jiným člověkem,
mění se Tvůj zrak,nebo je to samozřejmost, s věkem.....

Nejsi naivní a víš,že vášeň není na věky.
Skutečný cit ale neodejde jen tak, jako letmé doteky.
Tak co to bylo ?
Kam odešlo to, co je spojovalo spolu ?
Jen životní zkoužka ?
Dostaneš se nahoru až potom, co sejdeš hodně dolů ?

Když ale uvidíš paprsky na jiné straně
a nelze přehlédnou tu záři....
Když vidíš toho, co rád slyšíš "se smát",
jak šťastně se tváří....

Je to realita a ostatní dřív, teď nebo později
uvidí to v mé tváři.