Nostalgická

Procházím svým srdcem
svou duší
hledám otisky
co zanechávám

v duši

Otisky mělké i hluboké
když vznikají
vše se ztiší
vzlétnou
společně s mýdlovou
bublinou

statečně se
rozplynou

v Tobě

...

Znáš mě
někdy se bojím toho
jak moc
stačí ti můj pohled
hned víš
jak moc
jsem náchylná ranám vlastních pochybností

Některé pravdy nelze vyslovit
nikdy
v zástupu s lidskou netečností

...

Navlékám korálky v sobě
představují pravdu
sliby
lásku
otázku na kterou se nikdy nezeptáš
bezelstně
Uvězněni ve svém já
myslíme
že rozumíme

Vím,
jak moc mě máš rád

...

Tvůj úsměv je nejupřimnějším a nejopatrnějším medikamentem
který mi dáváš
Tvá slova jsou vzletné hřející paprsky
které sbírám na jevišti
jménem svět

...

Některé pravdy vyslovit lze
jen ne teď hned

...

Děkuji Ti příteli
ukazuješ mi svět
dáváš mi šanci pochopit ten můj
neříkáš stůj
šeptáš

leť