Kouzelnice - IV.

Stále ptáci zpívají píseň o smutné krásce,
o čarodějce v černém plášti,
která propadla osudové lásce.
Proti které ani kouzla nemají moc,
ani démoni nepřišli na pomoc.
Ani temná magie.
Vždy když půlnoc odbije.
Její duch celý v černém
ožije.
V údolí tom věrném…
Jejímu stínu.
Jejímu splínu.
Žalostnému rýmu.
Který složila před smrtí.
„Nenávist možná tě pohltí.
Ale láska?
Ta zvláštní kráska?
Ta tě nejdřív nádherou opije.
A pak když se otočíš –
dýkou do zad tě nelítostně zabije.“