Slepá ulička

Do klece vsazená, spoutaná provazy.
Naprosta zmatená svou vlastní iluzí.
Provazy dřou zápěstí když se pláčem třese.
Svoje štěstí v neštěstí mlčky dál si nese.
Pohltil jí její svět když vichr v něm vál,
nemůže jít zpět a nemůže ani dál.
Je ve slepý ulici. Mezi odpadkama.
Hořkej roztok na lžíci a cítí se hrozně sama.
Zlomyslný stvůry zas vystrkují nos.
Na kusy rvou její vůli a začíná noc....

........Jen se svejma přízrakama, tohle musíš zvládnout sama!