Budík

Ráno zčistajasna, asi v pět,
Tlouci srdce mi přestalo
Nahmatám rychle hrudi střed
„sakra, tohle se ještě nestalo!“

vyděšen z té nové situace
hledám čím bych ho v život uvedl
nic! však něco přece
vida nůž a skrz na skrz se probodl

bolest byla to hrozná
však srdce mlčí dál
bojím se, každý to pozná
předsudků jsem se bál

plný zmatku, dostávám nápad
na hruď přilepím si budík!
V technický tlukot jsem zapad
Je ze mne umělý člověk , bohudík!