obraz

I růže ve váze už dávno zvadly,
Namaloval bych jejich zátiší.
Jak hneď se vpíjí v žluté barvě,
Kvítky smutné se lidem neliší.

Na dně ve skle je zakalena voda,
představujíc ten hnusý pach,
vpíjím do stonků čerň a škoda,
škoda těch těl, jenž cítí strach.

Pro atmosféru hrůzné bezmoci
načrtnu v rohu malou pavučinu,
a křižáka, co nebezpečně útočí
na malou včelu letící pro svačinu.

Šedá zeď a na ní odstín režimu,
jak motýl v teráriích hadů,
bude se rvát v krátkém fortissimu,
bude se rvát neuniknuv hladu.