Dělitelná čtyřmi

Podívej se mi do očí
a řekni, co vidíš.
Snad slzu, snad smích,
snad hněv či pouhý klid.
To vše tam mohu mít.
Proč? Ani sama nevím.
Jako blázen se jevím.
Když v otaznících mluvím.
O nesmyslných emocích.
Šeptám o zvláštních nemocích.
Kterým prý podléhám.
Ve dne v noci.
Prý pomoci
už pro mě není.
Neopustím tajné snění.
Svého bláznivého já.
Je jiné, než se zdá.
A často se mění.
Jeho vina není.
Že propadá krizi.
K večeru i brzy.
K ránu.
Vstanu.
Vydám se dni vstříc.
A dozvím se zase
někde tam mezi lidmi.
Že i v reálném čase
jsem dělitelná čtyřmi.