Proč?

Někdy si říkám, proč se to stalo?
Proč se to dítě vlastně narodilo?
Obdařen slávou? Ne, spíše kletbou!
Otřený slámou? Požehnán kurvou!

Zabitý ve své vlastní lásce.
Snaží se najít osvobození.
Jeho bytí je teď v sázce,
když na tomto světě nevidí uspokojení.

Žádný respekt si nikdy nezískal.
Nikdy si štěstím jen tak nepískal.
Temnou a krásnou noční krajinou
hrají si ptáci s myšlenkou jedinou.
Ti ptáci jsou černé vrány.
Do pekel otevírají brány.

Ten chlapec modlí se k Bohu naposled,
na měsíc kouká skrze dalekohled.
Hvězdy mu na zkrvavenou ruku svítí,
v odrazu žiletka na zemi se třpytí.
Hraje si barvami různými,
hlavně těmi červenými.

Dnes bude den, kdy pro něj naposled slunce vysvitlo.
Možná, že se i po něm někomu třeba zastesklo.
Korytem řeky se pramen slz a krve valí.
My si to pamatujeme, my jsme tam byli.

Proč tyhle ty myšlenky mi hlavou proudí?
Proč děti bez budoucnosti se pořád rodí?
Kdo či co nám život určuje? Odpověz mami.
To je to nejhorší synu! Bohužel my sami.