Malování poezie

Prostě jen maluju si různé světy
bez štětce a bez palety.
Prostě jen tak píšu slova,
někdy stará, jindy nová.
Tvořím cosi barevného,
dám do toho něco svého.
Na černočerném pozadí
dám myšlenkám pořadí.
Až z toho vznikne zvláštní obraz,
jako v zrcadle svůj odraz
vidím.
Řídím
zvláštní pochody.
K chodníkům nekreslím přechody.
K maminkám nepíšu děti.
Na ulice poházím smetí.
Všechno dělám naruby.
Jenom všechno ničím.
Jsem ozbrojená po zuby,
když myšlenky křičím.
V místnosti plné hluchých.
Chci všechno dělat nově.
Ne reálně, ne snově.
Dělám věci jinak, bez rozmyslu.
Maluju poezii – v širším slova smyslu.